Lyrics

KONEC
jako stádo hladových termitů, požíráme Zemi
přivlastňujeme si ji, snažíme se ji měnit
kousek po kousku znásilňujeme
kousek po kousku ničíme
neponaučitelný, dělající stále stejné chyby
ve jménu pohodlí, přichází zkáza
lidstvo silné – Země silnější
lidstvo chytré – Země mocnější
katastrofy, slzy v očích
pláč nad oběťmi, které jsme sami zabili
snaha o přetvoření, místo o přizpůsobení
krok po kroku se blížíme ke konci
ke konci všeho

BEZMOC NĚMÝCH TVÁŘÍ
zítřek zemřel v beznaději včerejších dní
ne pro mě, ale pro tebe!
pro každý život ze smrti
je to tak snadné. stát na druhé straně zdi.
ukrýt vše v zapomnění…
nevidět! neslyšet!
a lidskost? za maskou uvěznit.
s úsměvem na tváři. ztratit všechen cit.
pro krásu a chtíč na obětním oltáři.
je tolik bolesti!!!
co nedokážu vyjádřit. za každého tvora,
jež slunce nikdy nespatří…
nemají jména. jen čísla určují
v jakém pořadí opustí tento svět.
bez rodin. bez hrobů. bod noži…
v rukou pokrytců nalézají smrt..

PRÁM
srdce slábne ranami,
které nikdy nezahojí
duše vadne
a až začne vát vítr,
tak se zlomí
špína světa,
ve kterém prodáváme
sami sebe do otroctví
nadechnout se je nemožné
zapomenout na ponížení
na hranici bytí, kde není kam jít
vše pomalu shoří

ZKÁZA
truchlící nebe
plní černá kletba
slzy smutku kanou
dolů tmou
kde marnota
otevřela náruč svou
chmurná cesta bídných dnů
monotonie bídných dnů
spánkem dlouhověkým,
ani po uplynutí časů,
jsme neunikli temnotám
naše těla ocitla se
na pokraji zkázy

ZPOVĚĎ? ODPOVĚĎ? VÝPOVĚĎ?
netoužím po štěstí
kašlu na spravedlnost
seru na úctu
nehledám soucit
nevěřim v lidskost
lidskost chcípla
odmítám vaše pravdy
pohrdám vašimi životy
zbaven citů
opovrhuji vámi
pouze sám se sebou
v nekonečné bitvě
pouze sám se sebou
vládce svého světa

ODPLATA
čekám na den
kdy paprsky slunce
se naposledy dotknou země
kdy oblohu zavalí
oblaka nenávisti
kdy se lidský úsměv
obrátí ve výraz
bezmoci a strachu
čekám na den kdy
všichni budou klečet
a prosit o odpuštění
každý strůjce zla
bude jednoho dne
potrestán